ZAMYŠLENÍ NAD TÍM JAK MÁME RÁDI KONĚ A JAK SE K NIM CHOVÁME

Myslím si, že už jsem dost starý na to, abych mohl prezentovat svůj vlastní názor a své zkušenosti bez ohledu na to, jestli si někdo myslí něco jiného. Přitom bych chtěl ale zároveň podotknout, že mnou prezentované názory nemusí být vždy nezvratné a jsem si toho plně vědom. Současně se mi ale nechce ustupovat z tradic podkovářského řemesla, o kterém si myslím, že bylo u nás na vynikající úrovni díky vojenským podkovářským školám. Některé absolventy těchto škol jsem měl možnost zažít a můžu říct, že byli velmi kvalitně vzdělaní jak teoreticky, tak i prakticky. Je velká škoda, že toto všechno upadlo v zapomnění, návaznost nebyla obnovena a řemeslo se dostalo do velkého úpadku. Zvrat nastává až v devadesátých letech minulého století, kdy několik nadšenců zakládá organizaci podkovářů a začínají se intenzivně vzdělávat na seminářích a následně své zkušenosti diskutují mezi sebou. Z této skupiny lidí se stává několik jedinců opravdu kvalitními odborníky v podkování koní. Po několika letech působení této organizace přichází to, co nám dlouho chybělo pro vzdělávání nových uchazečů a to je škola  a jako bonus vynikající kniha s neskutečně širokým a odborným pojednáním o problematice podkování.

Nešvary mezi podkováři a majiteli koní: čím dál častěji se setkáváme s různě okovanými koňmi od mladších kolegů. Většinou se k těmto dostanu v případě, kdy nastane nějaký problém / kulhání/. Kdž se začnu pídit po tom, kdo koně koval, tak odpovědi jsou skoro vždy shodné - jméno mě  neznámé, človék ve věku do 35 let , ale skoro vždy s titulem "ortoped" nebo ještě lépe "specialista" a kove nám proto, že je odborník levný a nebo přestal kovat proto, že na něho nemáme peníze. Ale problémy s pohybem u pacienta nadále přetrvávají. V některých případech se také dozvím, že majitel jméno svého podkováře ani nezná nebo ho nikdy ani neviděl a tento koně koval na doporučení ošetřovatele. Někdy se také stává, že si majitel stěžuje na to, že podkováři řekl jak má okovat, ale on toto nerespektoval a proto kůň kulhá, jelikož si informace o podkování zjišťoval v diskuzi na Equichannelu / internet/.

Co je podle mne špatného v podkování koní a co všechno může působit na jeho bezproblémový a bezbolestný pohyb?

Pokud koně bolí pouze jedna noha, tak je tento kůň pro jakoukoliv práci nepoužitelný a to je velmi závažný problém na který je potřeba neustále myslet , podle toho se ke koni chovat a celé podkování tomuto problému přizpůsobit.

Zamyšlení nad vhodným a nebo nevhodným podkováním koně  -  co je to správně podkovaný kůň. V prvé řadě musím mít k podkování koní vzdělání. Dále je to posouzení rovnováhy končetiny předozadní a stranové. Takže se bavíme o těžišti, osách a pákách. Umět toto uvést v praxi je pro většinu mladých podkovářů velký problém. Dále je nutné posoudit celkový postoj koně a jeho pohyb. Následuje úprava rohového pouzdra, k tomu vhodně zvolená podkova s odpovídajícími podkováky. Dále navazuje kvalitní úprava podkovy na rohové pouzdro. Tuto úpravu můžu kvalitně provést jen tehdy, pokud umím s podkovou pracovat zatepla na kovadlině. Tyto základní úkony jsou těžko proveditelné, pokud člověk nemá odpovídající vzdělání s kvalitní praxí. A další chyby , / důvody/, které vedou k nekvalitnímu okování: 1/ pracovní podmínky, 2/ bezpečnost práce, 3/ špatné vybavení dílny, 4/ nepřipravený kůň k podkování, 5/ nepřesně stanovená diagnoza a v neposlední řadě komunikace s majiteli. Pokud nemá veterinář ortopedii jako specializaci nebo jako koníčka , tak nemá představu o tom, co se dá a nebo nedá technicky provést a co je podkovář schopen zvládnout. Pak je diagnoza a následně provedená práce nedokonalá a někdy i poškozující. Např.mezikostní sval, bolestivost kopytního kloubu. Když přihlédnu ke všem těmto faktorům, tak z toho vyplývá, že valná část nemocných kopyt je získaných a ne vrozených. A toto by měl být varovný signál pro všechny, kteří tvrdí, že mají koně rádi. Následky, které z toho plynou  - k u l h á n í .  Jsou to změny tvaru rohového pouzdra v důsledku nevhodného použití a natvarování podkovy. Na to navazuje změna tvaru kopytní kosti , dále je to kopyto ostroúhlé, kopyto plné, na které se nabalují bolestivé a traumatizované chrupavky. U těchto kopyt se ještě setkáváme s hodně slabým a bolestivým chodidlem, dále bych uvedl  bolestivost kopytního kloubu, arthrosa korunkového kloubu, zkostnatělé chrupavky, kopyta těsná a polotěsná, kopyta postižená hnilobami , bolestivost kolaterálních vazů a bolestivost natahovačů a ohybačů atd. Tyto bolestivé stavy nemusí mít na svědomí vždy jen podkováři, ale i jejich majitelé, jezdci a trenéři. Např. co se děje pokud trenér nemá odpovídající znalosti o anatomii a mechanice pohybu koně a následně jeho zdravotního stavu. To zaprvé. A když k tomu navíc asistuje jezdec pod vedením tohoto trenéra a neumí jezdit, tak z toho vychází produkty, které jsou dnes k vidění skoro na všech jízdárnách. Podle toho vypadá úroveň jezdců, kterou okolo sebe vidím plus zdravotní problémy koní, kteří toto musí snášet. Moje zkušenost: na hale vidím koně, kterého jsem koval asi 10 let a byl prodaný jako rekreační kůň. Trenér nutí koně a jezdce k provedení cviků na malém kruhu. Kůň odmítá spolupráci a jezdec je jezdecky nepoužitelný. Asi po 10ti minutách je kůň pod pěnou, jezdec nadává, trenér taky, kůň odmítá spolupracovat. To už ale nevydržím, jdu za trenérkou, kterou znám a upozorním ji, že kůň má problém s hleznem, že je vidět jak nechce nohu zatížit a proto není schopen cvik provést, protože ho noha bolí. Je k tomu potřeba ještě něco dodat?

Jsou 40tistupňová vedra, koně jsou na výbězích 24 hod. Výběhy jsou vypasené a od slunka spálené. Voda teplá, někdy žádná nebo zkvašená. Koně poštípaní od hovad, teče jim z očí. Kopyta suchá, rozpraskaná. V zimě koně 24 hod. na výběhu, výběhy zmrzlé, voda zmrzlá, koně vykazují velmi špatný pohyb. Jsou všichni naboso. Když si zvednete nohu těchto koní, kopyta jsou olámaná, chodidla značně opotřebená a citlivá, rohové střechy nevyvinuté, poškozené, bolestivé a většinou s hnilobami. Když se pak majitelů těchto koní zeptám , jestli mají své koně rádi, tak se na mě dívají - COŽE SI TO VŮBEC DOVOLIJI! A to už se nechci zmiňovat o tom, jak vypadají koně po korekcích některých kopytářů nebo  po podkování některých podkovářů, jak vypadá stájová hygiena / nemyté žlaby, nedesinfikované boxy, pavučiny, plísně, houby, roztoči/. To je jen malý výčet toho, co může vaše koně poškozovat a je dobré se nad tím zamyslet.