"Zchvácený" Pollit

01.12.2015 00:00 Dobrý den, Konečně jsem se dostal k nějaký reakci na vynikající seminář s panem profesorem Pollittem. Diskutoval jsem to s Rochňou, jestli něco vůbec psát, jelikož je až s podivem, jak věci pro nás zásadní skoro nikoho nezajímají a jestli se v tomto má cenu snažit. Chodidlo a laminitida: Profesor se velice obává nadměrné zátěže chodidla, vidí v tom cestu k řadě patologií, narušení cévního zásobování chodidlové škáry a chodidlové části kop. kosti s následným úbytkem k. hmoty. Ve studiích udává velice pro chodidlo nepříznivý poměr v nesení hmotnosti "laminární spoj vs. chodidlo", myslím že říkal 8:2 či dokonce 9:1. S tímto nemohu souhlasit. Jsem přesvědčen, že chodidlo je schopno se adaptovat za určitých okolností na nesení váhy v poměru zcela opačném a já jsem schopen např. při laminitidě pomoct chodidlu "naučit se nést váhu koně". Při závažném poškození lamin je chodidlo absolutně jediným nástrojem, kterým dokážu působit na polohu kopytní kosti vůči podložce a vůči všem strukturám distální části nohy a taktéž je chodidlo jediným prostředkem nesení hmotnosti a stabilizaci kop. kosti vůči kop. pouzdru, což je nutné pro následnou částečnou regeneraci laminárního spoje. V akutní fázi, kdy kost kopytní "spadne" do chodidla, pochopitelně dojde k traumatizaci, poruše krvení a jakémusi úbytku kostní hmoty, ale umožním-li co nejrychleji chodidlu se adaptovat na nesení, toto dále nepokračuje. (jestli ano, tak v zanedbatelné míře, viz. rtg koní, které si nechávám pravidelně kontrolovat.) Neumím si představit, jak bych bez využití nosné fce kopyta závažné případy řešil! Laminární spoj: Pan profesor použil výraz "laminární klín". Jestliže dojde k jakémukoliv obnažení spoje, ať laminitida, chir, zákrok, úraz, začne se tento pokrývat ochrannou hmotou kterou produkuje lam. škára jako mech. ochranu. Při laminitis je největší lam. poškození v dorzální části k.k. na základě tzv. "střižného pohybu" kop. kosti vůči pouzdru a chodidlu. Tudíž na dors. části dojde k největší produkci této hmoty a jestliže se na opačné straně nachází odtržená stěna kopytní, začne na tuto tlačit, pomáhat rotovat pouzdro vůči kosti a taktéž zpětně tlačit na lam. škáru s následkem traumatizace a úbytku kostní hmoty na dors. stěně k.k. Vzniká tzv. "laminitický val", který musíme odstranit. Škára korunky: Klesne-li kost, dojde k "ohrnutí papil" , to je ten "corronary peeling"? Čím dříve to napravím, tím dříve mi sroste až dolů nové pouzdro ve více či méně zregenerovaných kolejnicích laminárního spoje. Často se v souvislosti zmiňují různé uvolňovací řezy, které eliminují vliv poklesu kosti a vytlačení pouzdra na kor. škáru. Doporučuji u toho opatrnost, jelikož zejm. v těžkých případech, kdy ještě není chodidlo ve stavu podpořit zcela kopytní kost pod jejím hrotem se mi pak kůň do pouzdra a kop. kost do chodidla ve "střižném pohybu" ještě víc propadne. Toto je dle mě krajně nežádoucí a myslím si, že jestliže se mi narovnají papily kor. škáry o 2-3 měsíce později sebou nenese žádné větší patologie. Jak se mi narovnají bez řezu? Využiju nárůst chodidla, které zespoda podložené mi vtlačuje kost kopytní zpět do pouzdra. (v tomto se úplně s Rochňou neschodujeme, je k řezům vstřícnější) Podkovářský přístup a řešení: Pro podporu proti poklesu a rotaci je pro mne nejdůležitější oblast chodidla v oblasti pod hrotem kosti kopytní. Odeberu co nejvíce z patek ve snaze se přiblížit k nulovému palmárnímu úhlu a zamezit tak střižnému pohybu, Prostor pod hrotem šetřím. Odeberu val dorsální stěny až jsou onaženy cca 2/3 dorsální plochy stěny a iluzorní úhel dors. stěny se blíží úhlu norm. kopyta. Podkovu používám obrácenou se zámkem spodním, která by v ideálním případě měla z bočního snímku dosahovat po hrot kopytní kosti. Při maximálním odebrání patek se toto nachází cca na hrotu střelu či mírně za ním, u závažných případů nutno rtg kontrolovat, někdy tohoto dosáhnu až při druhém podkování. Je spousta názorů kritizujících velký protitlak vůči oblasti pod hrotem. S tím nesouhlasím. Laminitis je devastující onemocnění, proti kterému je třeba, zejména v jeho těžkých formách, se velice hrubě postavit a myslím si, že snaha být jemný a citlivý v tomto ohledu už odsoudila spoustu práce k nezdaru. Zámkem podkovy podporuju oblast pod hrotem k.k., v ideálním případě mi mezi ním a chodidlem vznikne cca 4mm mezera, kterou podleju polstrem (luwex M9). Jestliže mi to korektura nedovoluje, opřu zámek přímo o chodidlo. Tam kde podkova, resp. zámek končí, ještě značně přesahuje chodidlo a ochranná rohovina, tuto pod úhlem cca 45 stupňů odstraním kleštěmi a zarašpluju. Posunování podkovy před hrot střelu, resp. před hrot k.k. se mi značně nevyplatilo a několik závažně postižených koní jsem si takto odpálil. V profesorových prezentacích jsem takto podkované koně viděl, takže pozor. Nevím, jestli když odstraním takto i část chodidla pod úhlem, zda to zabrání vzniku tzv. STOPu a taktéž nevím, zda ten STOP tam nemá pozitivní funkci k zamezení střižného posunu k.k. po chodidle. Moje teorie stabilizace kosti a pouzdra: Zásadní je práce s chodidlem, toto si pod hrotem kosti šetřím a stále sbírám poze patky, toto trvá často 1rok. Chodidlo roste, jak sbírám patky, dostává postupně k.k. směrem k nulovému palm. úhlu (zásadní, není možný střižný posun), pod hrotem kop.kosti se mi vytvoří silná vrstva kompaktního chodidla, která nedovolí propad. Dále tento nárůst vtlačuje k.k. do pouzdra a narovnává tak papily korunky. Podkovy: Obrácenou podkovu se spodním předním zámkem používám do doby, než je chodidlo pod hrotem kompaktní a silné, k.k. v cca nulovém úhlu, papily korunky víceméně v pozici a rtg nález je v podstatě pozičně normální. Toto je však iluzorní, neboť dorsální stěna není dorsální stěnou a pokles kosti není v důsledku silného lam. spoje, ale v důsledku silného chodidla. Poté mi většinou stačí obyčejná soudková podkova plně vpředu opřená o chodidlo, u některých koní je možný i přechod naboso. Velice důležité je vytvořit přes podkovu páku proti působení šlachy hlubokého ohybače a udržovat ho propnutý, ale zároveň mít co nejkratší páku na kop. kloub. Toto je největší kámen úrazu, jelikož to vyžaduje cit, nesmí to páčit moc, nesmí se to však ani překlopit v nosné fázi. Důrazně se stavím proti podkovám s dlouhými odvalovacími svahy, jako jsou podkovy banánové, banánové s klíny, podkovy s odval. lyžinami, rock'n'roll podkovy, které příliš uhýbají tahu ohybače a umožňují k.k. se stavět na hrot i v nosné fázi. Nesčetněkrát jsem byl svědkem, jak v důsledku těchto přístupů dochází k obrovskému úbytku kostní hmoty na hrotu k.k., hrot kosti tak obrazně řečeno "shoří před očima". Což jest cesta do řiti, neboť nemám-li hrot, nemám hlavní nástroj nápravy, nemám za co páčit. Na mých koních v podstatě dojde jen k úbytku spojeném s akutním stavem. Pár posledních bodů: - kůň se brání důsledkům laminitidy zvýšenou produkcí rohoviny chodidla, toho třeba využívat - koně s kvalitní rohovinou a nárůstem se s lam. vyrovnávají snáze - u těžkých případů není možná kompletní regenerace lam. spoje, do jaké míry se to chytne je na přírodě. - převezme-li chodidlo nosnou fci, je to na úkor kop. mechanismu, kopyto je náchylné k ořesům a tvrdu. - i když jsem ve většině případů schopen zajistit koni bezbolestný život, není tento už nikdy pohybově plnohodnotný a vždy je náchylnější k otlačení a traumatizaci struktur kopyta. Nechám na Vašem zvážení, či je možné takovýmito žvásty obtěžovat pana profesora + mě zajímá Váš názor na toto. Děkuji a zdravím, Filip Študent.